Tato zpověď byla těžká. Přiznat, že jako lékařka jsem měla poměrně velkou závislost na cigaretách, bylo nepříjemné. Ale radost, že jsem se toho dokázala zbavit je ohromná, a proto jsem se rozhodla svůj příběh sdílet. To nepříjemné je za mnou, cítím se báječně. Svobodná, vyrovnanější a klidnější.

Zážitky z dětství nás ovlivňují

Vyrůstala jsem v nekuřáckém prostředí, ale mamka měla nejlepší kamarádku kuřačku. Byla to elegantní dáma a já si v tom dětském věku spojila kouření s luxusem a noblesou. Když si teď vzpomenu, jak jsem hecovala mamku, která byla navíc kardiačka, ať si taky zapálí, že bude okouzlující, je mi z té vzpomínky špatně.

Na kouření jsem začala být závislá během studií na vysoké škole 

Kouřit jsem začala asi jako většina kuřáků v pubertě. Bylo mi patnáct, když jsme s kamarády ochutnali první cigarety, spíš jen z frajeřiny. V té době nijak intenzivně, ani pravidelně. Změnilo se to později, na vysoké. Kouření byl klíč k navázání kontaktu v cizím prostředí, kouřilo se na společných dýcháncích na kolejích. O zkouškovém se z toho stal ventil na stres… A za čas z toho vznikla závislost.

Kouřila jsem jako vystudovaná lékařka a moje potřeba nikotinu se zvyšovala

Začátky mého kouření byly v době, kdy cigarety byly společností ještě celkem tolerovány. V restauracích byly kuřácké koutky a nikdo se nepohoršoval. Po vystudování medicíny jsem nastoupila do zaměstnání jako lékařka. Zpočátku šlo mou závislost tajit. Později jsem sloužila v nemocnici na oddělení, což provázel nápor stresu a nevyspání. Strach z odhalení pominul, v popředí byla touha ulevit si. Navíc i ve zdravotnictví se najde spousta kuřáků a najednou jste členem „tajné“ party se spřízněnými dušemi. Navenek jsem hrála roli nekuřáka, který s kolegy při vizitách pacienty často poučuje, že si za nemoc můžou sami, „…no jo, pán po infarktu a je těžkej kuřák, takže…“ I když jsem se s pacienty, mnohdy umírajícími nepřímo v důsledku kouření, pravidelně setkávala, nebyl to pro mě důvod s kouřením skoncovat. 

Cestu proč a jak se zbavit závislosti jsem hledala dlouho

Přestat kouřit jsem zkoušela, už ani nevím kolikrát. Teď vím jen to, že to vůbec nebyla snaha, jen pokusy. Bez plánu, bez zrnka naděje na úspěch. A hlavně ne pro sebe, pořád jen pro někoho jiného, třeba pro miminko, když jsem byla těhotná. Skoncovala jsem s kouřením počas těhotenství, ale po porodu jsem se ke kouření rychle vrátila. Kouření byl ventil po celém dni plném sice radosti, ale stresu z nové situace. Čas na cigaretu jsem považovala za jedinou chvilku klidu pro sebe.

Rozhodnutí přestat kouřit přišlo postupně

Najednou již kuřák není cool a již vůbec ne jako žena a matka. Společnost v restauraci musíte opustit, když si jdete po jídle zapálit, stojíte venku, v zimě a sama. Kouření je vnímáno (a plně s tím souhlasím) jako slabost, jako jakákoliv závislost. Lidi pohrdavě koukají, pak se stydíte, zda po cigaretách nepáchnete. Dalším důvodem byly neustále narůstající ceny cigaret. V době svých začátků jsem si pořídila krabičku cigaret za padesát kaček a vydržela mi i měsíc. Teď to byla krabička za dvojnásobek, ani ne na den. Možná to vypadá, jako bych přestala kouřit kvůli vnějším vlivům, pohledu okolí, ale to vůbec. Člověk musí chtít především sám, udělat to pro sebe.

Moje cesta k odvykání s Adiquitem 

Aplikace Adiquit si mě našla sama při brouzdání na internetu. Recenze měla až neuvěřitelně kladné, přesto jsem do ní přehnané naděje nevkládala. Mile mě překvapil pozvolný začátek, který mě na odvykání nenásilně připravil. Každý den jsem udělala malý krůček. V den D jsem již byla plně odhodlaná přestat a přesvědčená, že to zvládnu. Začátky odvykání byly ale krušné. Nejhorší byl asi první týden. Byla jsem pořád nervózní, manžel by vám mohl vykládat. Každopádně, Adiquit mi byl velkou oporou. Terapeut Adam mi každý den připomněl důvody, proč chci přestat. Měla jsem vybudované „záchranné mechanismy“ co dělat v rizikových situacích, když mě popadne chuť. Řeknu Vám, že takhle uklizeno jsme doma snad nikdy neměli (při každé chuti na cigaretu jsem si dala za úkol uklidit třeba jednu zásuvku). K večeru se Adam zeptal, zda jsem si zvládla nezapálit. Zpočátku mě tím šíleně vytáčel, ale postupně jsem se na jeho večerní dotaz těšila a s hrdostí hlásila úspěšný den s následnou pochvalou. Jak to popisuji, přijde mi to jako blbost libovat si v pochvale od aplikace, ale kdo nezažil, nepochopí. 

Mám obrovskou radost, že můžu říct, že jsem nekuřačka

Rodičům jsem se svěřila až po měsíci bez cigarety, měli obrovskou radost a já ještě větší. Z pohledu nekuřáka se cítím báječně. Svobodná, vyrovnanější a klidnější! A konečně můžu svým pacientům upřímně poradit. A jít příkladem i své malé dceři. 

Pár slov lékařky nakonec

Jako lékařka znám všechny nežádoucí účinky kouření, jeho dopad na zdraví, často i fatální. Také ale vím, jak těžké je bojovat se závislostí všeho druhu, jak těžké mohou být odvykací symptomy. I když jsem měla nachystanou nikotinovou náhražku, zůstala téměř nedotčená. Psychická závislost je tedy mnohem těžší než ta fyzická, a o to víc podporu ve formě aplikace oceníte. Považovala jsem se za člověka bez pevné vůle, a když jsem to dokázala já, rozhodně by to měli zkusit i ostatní. Ten pocit každodenního vítězství je k nezaplacení. 

Klára Honková