Chci přestat kouřit. Už dost!

Za posledních dvacet let jsem si to řekl snad desetkrát. Myslel jsem to vážně, ale nefungovalo to. Deset minut tvrdého odhodlání s tím seknout a padesát minut přesvědčování sebe sama, že s tím ještě počkám.

„Zítra bude náročný den. To nedám. Příští týden mě čeká těžká práce u kamaráda na stavbě, a to určitě ještě chci kouřit. Co ta grilovačka příští měsíc?“ Takhle fungoval můj mozek, když jsem mu podsunul myšlenku, že s tím chci přestat.

Co mi brání přestat kouřit? Je můj mozek ještě vůbec můj?

Jednou ta převratná otázka prostě přijde. Proč to nejde? Je ten můj mozek ještě můj? Tato otázka pro mě všechno změnila. Ten pocit uvědomění, že mnou někdo manipuluje, mé myšlení a chování ovládá cigareta, ne já. Tak tohle tedy ne, chci to změnit. Chci to ovládnout já.

Prachy. Kolik denně prokouřím?

Jsem schopný propálit 113 Kč denně, ale webhosting za 500 Kč na rok mi připadá drahý. Nebo software, který mi ušetří spousty hodin práce při fakturaci ve firmě. Jak je jeden hloupý a neuvědomělý, že i přes to všechno dokáže omlouvat cenu za jednu krabičku cigaret. Přitom mnohokrát jsem se pozastavil nad myšlenkou, kolik peněz bych mohl ušetřit za rok, kdybych nekouřil. Fatální mi přišel až přepočet na den za daný produkt, který potřebuji.

Aplikace Adiquit v roli terapeuta? Nejsem v tom sám.

Málokdo je tak silný, aby přestal s kouřením úplně sám. Patřím mezi ně. Přiznat si to vede k úspěchu stejně jako zjistit, že vlastně nikdy není vhodná, a ještě vhodnější doba začít odvykat. Neměl jsem v okolí nikoho, kdo by mi pomohl s mým problémem. Moje žena nikdy nekouřila, proto netušila, jak mi správně pomoct. Ani já jsem nevěděl, co vlastně potřebuji. Tak kdo to vlastně ví? 

Chvilkové brouzdání po internetu mě od odborníků přes terapeuty zavedlo až k aplikaci Adiquit. Hloupost to je, povídám, nebo ne? „Moje pětiletá dcera chce hrát šachy. Nebaví jí však, když oprášíme šachovnici a rozestavíme figurky. Dítě 21.století mi řeklo, že to chce hrát na mobilu. Tam je schopná se učit a rozvíjet. Pokrok prostě nezastavíš…“

Napadlo mě totéž. Co když to může fungovat. Mobil v roli kamaráda, pomocníka a terapeuta? Proč ne.

Cesta je cíl.

Já už jsem to mockrát slyšel. A vy určitě také. Rád chodím dlouhé turistické pochody. 54 km je prozatím ten z těch delších absolvovaných. Díky covidu na mě v cíli nikdo nečekal. Žádná sláva a žádné gratulace. Jedna situace ovlivnila tu druhou. Marné. Já však svou trasu ušel, zuby nehty, za 9 hodin. Cílem byla ta cesta, i když vítězství je až tam někde na konci.

Skvělý výsledný čas a povzbuzení mě motivovalo přihlásit se k dalšímu ročníku závodu. Věřím, že stejné to je i při odvykání. Proč by to mělo být jiné.

Slavím 60 dnů bez cigarety.

A jak to celé dopadlo? Dva měsíce jsem si nezapálil cigaretu. To je nejdéle, co jsem kdy vydržel. Můžu říct, že už nemám ani chuť. Tentokrát to dokážu. Začátek společné cesty je za mnou. Dál už půjdu sám. Adame, věř mi. Teď už to dokážu. Děkuji ti, že jsi byl se mnou a kdyby přece jen někdy nastalo pokoušení, ozvu se stejně tak, jako jsem se mohl připomenout na začátku.

Lukáš Carbol